Další ročník Habartovských toulek pořádaných našimi kamarády pionýry z Habeše se konal v sobotu 19. září 2009. Od září se objevilo několik nováčků a i ti s námi čekali ráno na autobus. Nasedli jsme nejprve do MHD a pak na linku do Habartova. Až jsem se divil, kolik lidí se v 7:40 ráno sešlo.

Byla to taková „hurá“ akce. Ve čtvrtek před Klubovkou přišla pozvánka, jestli nechceme jít na Lanový svět, který pořádají kamarádi skauti z Habartova. Sice jsem o akci věděl už z dřívějška, ale váhal jsem, jestli pojedeme, či nikolivěk. Konverzace s Hupem rozhodla a já tedy rychle tiskl letáčky s informacemi a spoji do Habartova. V pátek na Klubovce jsem případným zájemcům rozdal a pak ahoj v sobotu na autobusovém nádraží.

Dnes měla být první oficiální Klubovka oddílu, ale všechno přeci nemůže jít hladce. :o) Stále nejsou dokončeny stavební úpravy na škole, respektive v prostorách naší klubovny. Sešli jsem se ve čtyři hodiny odpoledne před prvním stupněm...

Jakási předschůzka, nebo také nultá Klubovka se uskutečnila v pátek 4. září 2009. Na škole, respektive na školní budově, kde máme klubovnu, probíhá velké rekonstrukce – výměna oken a zateplování fasády. Nic není jednoduché a tak i tyto opravy a úpravy se „těší“ jistým problémům... Nejen že veškeré práce probíhají jaksi zpožděně, ale také ne zcela kvalitně... Proto jsme se museli sejít jen před školou a velmi improvizovat.

Od posledního oddílového tábora uplynuly již 3 roky, po zvířetické Policejní akademii následovaly dvě letní výpravy v menším počtu členů. Letos nás však opět bylo dostatečné množství k uskutečnění pravého tábora. Správnější by jistě bylo napsat pravého kapkovského tábora, protože s jinými tábory se ten náš tolik měřit asi nemůže, o to je však víc „náš“. Místo režimu, pevného řádu a neustálého programu šlo spíše o příjemných čtrnáct dní s kamarády v přírodě, přičemž čas byl naplněn hrami, výlety a smíchem… P.S.:Jéžiš, ono je těch písmenek tolik!!??? Omlouvám se!;o)

Po nějaké době jsme se opět rozhodli, že se vydáme na putování do dalšího dopravního prostředku -  to do lodi. Ke splutí jsme vybrali naši nejbližší řeku: Ohři a jako plovací prostředek asi ten nejbezpečnější: raft. Jako oddíl jsme již tuto kombinaci jednou prožili, ale tenkrát to byla jen jednodenní plavba. Letos jsme chtěli spolu pobýt celkem 4 dny, i když skutečnost se nakonec trošku změnila...

Tradice je tradice... jsem si řekl, když jsem rušil zrušené hlášení o zrušení naší akce. :o) Když už jsme letos poslední víkendovou akci provedli poslední víkend před prázdninami a ještě na tak zajímavém místě, jako je hrad... (kde jsme i rozdávali ocenění a přijímali nové členy) myslel jsem, že nebude třeba jezdit, jako každý rok, do Svatavy. Ale tradice je tradice – a tak někteří z nás, ti, co ještě nestihli odjet na prázdniny, čekali v pondělí odpoledne na vlakovém nádraží...

Na poslední víkendovou jsme se rozhodli vypravit do Lokte – místo blízké, mnohými z nás mnohokrát navštívené, ale málokým, zda vůbec někým v noci, s vlastním programem, bez průvodce a v doprovodu kamarádů…

Schöneck, Schöneck… Kde je vlasně Schöneck? Je v Německu a je tam takový menší aqvapark. A právě ten jsme v sobotu navštívili. Musím říct, že málem by se psalo, že jste ho navštívili, protože mně se jet nechtělo (jako obvykle) a ještě v pátek večer jsem říkala NE. Matěj ale pak nasadil své přesvědčovací metody a jela jsem.

Výprava do Plohnu už je za námi! Byla to paráda! Vůbec nevím, o čem mluvit dřív! Tedy vlastně psát! Ale od návratu nemluvím o ničem jiném, tak se mi to trochu plete. Totiž, pokud je něco „fakt hustý“, tak s oblibou říkám „krásná práce“. A to byla krásná práce!
Domluvili jsme se už dávno s Matějem, že uděláme nějakou společnou akci pro Kapku a Loket. A protože jsme se někdy v září byli v Plohnu podívat, tak jsme si řekli, že by to mohlo být ono. A nakonec tedy bylo.

Ani nevím, jak mám začít. Chtěl bych toho sdělit strašně moc, ale bojím se, že nebudou stačit slova. Je to o zážitcích, pocitech, vnímání a jak řekly Kapky: O adrenalinu v krvi, který musí ven. A musel ven tím, že lezly (Kapky) nahoru. Prožili jsme spolu jednu naprosto skvělou sobotu v Mariánských Lázních, konkrétně v Lanovém centru...

V sobotu 16. května 2009 se konaly další, v pořadí již šesté, Rukodělky. Tentokrát s názvem „Ketlování“. Něco málo před 9. hodinou jsme se sešli před školou u klubovny. Bylo nás celkem 8 dětí + Hanka (lektorka).

Ještě donedávna jsme si mohli myslet, že nějaké zvyklosti „vyšší moci“ u nás v oddíle neexistují. Snad jen ukončovačka a pravidelný déšť. Avšak nyní se přidružilo i Sluníčko...
  Stejně jako loni byl na jeden jarní víkend plánován tajný výsadek, stejně jako loni nevyšel a stejně jako loni se náhradní verzí stalo právě Sluníčko v Rotavě. Počasí odpovídalo naší přítomnosti – Kapky na sluníčku. Na jednu stranu jsme zmokli při cestě z Rotavských varhanů, na stranu druhou jsme mohli obědvat skvělou omáčku s knedlíky venku…;o) Ale pěkně systematicky…

V pátek 1. května jsem si řekla, že se podívám i na jinou činnost Kapky, a ne pouze na akce. Tak jsem se jela podívat na tradiční netradiční schůzku. Tradiční proto, že byla v pátek a netradiční, proto, že byla v jinou dobu. Nesešlo se moc lidiček, se mnou nás bylo 15. Ale je to celkem pochopitelné. Dlouhý víkend, krásné počasí, takže spousta rodičů odjela na chatu, chalupu a samozřejmě s dětmi.

V sobotu 25.4.2009 jsme jeli do Bukovan na Turistické závody. Sraz byl v 8:05 před klubovnou. Dost jsem byla překvapená, kolik se sešlo dětí a především, kolik bylo rodičů ochotných odvézt všechny ty děti tak brzy ráno. To opravdu smekám.