Ne vždycky se všechno podaří na 100%
Autor: Matěj <matej.radar(at)centrum.cz>, Téma: Naštvalo mě!, Vydáno dne: 27. 02. 2017
Článeček, povídání k letošní Lípě je již napsán, takže vynechám tu omáčku kolem programu, her, soutěží, výprav a dalšího dění. Chtěl bych tady zmínit spíše choulostivější – tedy ne moc „voňavou“ věc, která se také udála.
Byl jsem vždycky hrdý na SVŮJ oddíl. Oddíl Kapka, který jsem založil a také si na něm zakládal. Vzal mi hodně věcí, ale nevyčítám mu to… Absolutně pyšný jsem byl na to, když třeba přišel nějaký dopis, email, kde nás někdo chválil, děkoval nám a podobně. Musím říct, že už se to hodně dlouho nestalo. A snad to neznamená, že už tací nejsme, ale „snad“ je to jen tím, že lidi jsou v dnešní době k sobě tak nějak lhostejní.
Nikdy jsem neměl ambice (a ani nemám) někde zveřejňovat, co jsem já, nebo MŮJ oddíl vykonali dobrého. O tom to přeci není. Myslím, že i skromnost je vlastnost tak nějak hodně vzácná… Proto jsem nepsal o všech aktivitách, co jsme jako oddíl udělali. Tedy ne o všech. Dokonce ani členové oddílu neví, co jsem jménem oddílu udělal dobrého…
No a teď k té palčivé otázce letošního pobytu v Krásné Lípě. I letos jsem skončil v kuchyni. Tedy myslím tím, jako kuchař. No a v kuchyni (respektive v jídelně) vznikají zbytky. Letošní JP 2017 byly opět na sněhu, i když ne na nějakém gigantickém. A tak jsem se rozhodl, že zbytky, které by se mohly hodit zvířátkům (jako příkrm) budeme opět nosit do lesa. Úkol zněl jasně: „Šmudlo, odnes prosím ty zbytky někam do lesa. Dej to tak, aby to nebylo moc u cesty, aby to neviděli lidi. Nějakou dobu trvá, než to zvířátka spořádají, než si to přeberou.“ „OK…“
No a pak už jsme občas při naplnění kbelíku na stejné místo zbytky odnesli. Nechtělo se mi poučovat o rozdílu mezi bio odpadem a příkrmem zvířátek, a tak jsem pomlčel o tom, že zvířátka opravdu nespapají slupky od banánu a cibule, ale snažil jsem se je prostě sbírat do jiné nádoby… Ale v nejhorším i ta slupka poslouží jako hnojivo, i když jí to trvá poněkud déle… (té od banánu cca 2-3 měsíce)
Jenže. Jenže jsme se vrátili po týdnu domů, do Sokolova. Já jsem cestou musel 2× spát, abych nenaboural. Utahaný jako kotě jsem se doma jen opláchl a zalehl do postele. Ani jsem neslyšel, že hned ten večer mi volal Honza, „majitel“ základny… Volal mi i hned dopoledne druhý den, kdy jsem ještě dospával. Několik zmeškaných hovorů a SMS s textem, abych okamžitě volal zpět…
No zkrátím to. Na FB pan Vágner (osadlík jedné z chat kolem základny) napsal: „Na stanici ochránců přírody v Krásné Lípě řádila nějaká "ekologická elita". A asi mají nový program likvidace odpadků... Všechno naházet do přilehlého lesíku a zapálit. Hlavně ten alobal je určitě vhodný pro příkrm zvířátek ��“. A k tomu přiložil fotky. A samozřejmě si k tomu přisadilo plno dalších lidí, kteří bydlí kolem, či prostě jen potřebují být na FB… Když jsem to viděl, málem jsem omdlel.
Dále se navážel a napadal Honzu, který v tom byl samozřejmě nevině a dokonce se nás zastával, že my jsme to určitě nebyli… No, ale byli… :-(
Z toho čtení nahoře je poznat, že jsme nezapálili odpadky v lese, abychom se jich zbavili… ale prostě jen byl nešťastný poslední odnos… nebyl totiž se zbytky, ale byl to popel z kamen, který jeden nešťastník odnesl špatně a nasypal to na tu hromadu se zbytky. Jemu to nemám za vinu, protože mu to zřejmě nikdo nevysvětlil a navíc takhle jsme byli instruováni na jiném tábořišti, takže jen „použil praxi“. No, mohl se zamyslet, ale to už bych chtěl po dětech moc…
Pokoušel jsem se spojit s panem Vágnerem, jestli by to po nás (po prasátkách) neuklidil, že bychom se mu nějak revanšovali jiným způsobem. Leč bez odezvy.
Chtít nějaký nápad po „vedení“ oddílu jsem také vzdal, tak jsem udělal to, co jsem udělat musel. Po noční v práci jsem v sobotu sedl do auta, vyzbrojil se rukavicemi, pytli, nádobami na odpad, lopatkou a jel jsem do Lípy ten bordel po nás uklidit. Doufám, že i když je to všem asi šumák, že snad alespoň ta příroda nám to odpustí.
Tož tak. Ne vždy se všechno povede, plno věcí člověk už nezachrání, ale asi by se měl snažit napravit, co se dá. Takový jsem kdysi chtěl oddíl…